Je duše nesmrtelná?

Statistiky říkají, že sedm lidí z deseti zažilo někdy fenomén déjá vu. Ocitli se v situaci, kdy měli dojem, že jsou na místě důvěrně známém, a presto tam nikdy nebyli, potkali člověka, který jim byl povědomý, třebaže se viděli prvně. Řadu těchto jevů je možné vysvětlit reinkarnací. Naši předkové věřili, že duše neumírá, stěhuje se a převtěluje. Jsou domněnky o nesmrtelnosti lidské podstaty skutečnosti?

Tyto a další otázky, na které lidé hledají odpovědi, se snaží objasnit ve své knize Spirála moudrosti, vydané nakladatelstvím AmeniusJaroslava UrbanováTato žena je členkou Teozofické společnosti v Kalifornii, v odborných kruzích je uznávaná pro své jasnovidné schopnosti, které prokazuje svými přesnými předpověďmi.

Kdy jste přišla na to, že disponujete jasnovidnými schopnostmi?

Moje maminka byla jasnovidná naprosto úžasně a ani si to snad neuvědomovala. Plnily se její sny. U sebe jsem to pozorovala asi od patnácti let, ale nebrala jsem to moc vážně. Když jsem se provdala za profesora Štěpána Urbana, tak ten to rozpoznal, byl to vynikající pedagog na konzervatoři a astrolog. On mi pomáhal tyto schopnosti rozvíjet.

Jak vám přicházejí odpovědi na konkrétní otázky?

Tak nějak to vnímám. Ne Že bych něco slyšela, ale prosté to vím a řeknu to. Někteří známí se někdy až báli a říkali mi: „Prosím té, buď zticha, ty co řekneš, to se splní." Samotnou mě překvapovalo, že jsem jen tak breptla první, co mé napadlo, a ono to vycházelo. Neříkám tomu však jasnozřivost, nýbrž inspirace. Nicméně na základě psychotronických pokusů mám potvrzeno, že se mé předpovědi plnili na osmdesát pět procení.

Dalo vám to něco nebo třeba naopak vzalo?

Někdy se cítím unavená. Žádají mě o radu přátelé a občas zavolají i cizí lidé, kteří někde získali adresu. Já se tím neživím, ale snažím se pomoci, když mohu. Pokud je člověk inteligentní, hledá samozřejmé odpověď na to, co tady má za úkol. Odkud přisel, kam má směrovat.Bohužel nejde pomocí lidem, kteří mají starosti a myslí si, že je za ně vyřešíte, že je na vás jen tak hodí. Jsme tu na světě od toho, abychom našli své místo a naučili se rozhodovat, to za nás nikdo jiný udělat nemůže... Ale jinak mi to moc dalo, nemám klapky na očích, začala jsem psát články, povídky. Neradila jsem jen lidem okolo, fungovalo to i na mě a na manžela. I když ten se ptal pořád na všechno, neudělal krok, aniž by to se mnou nezkonzultoval. Bylo to až úsměvné. Já jsem přitom do jisté míry skeptik. Co si neověřím, tomu nedůvěřuji. Měla jsem tak trochu strach, abych mu neodpověděla špatně. Ono se totiž někdy opravdu zpočátku nezdálo, že by se předpověď měla vyplnit. Myslím si ale, že věštec určité věci nesmi říkat, rozhodně nic, co by druhému člověku uškodilo. Muže ovšem upozornil a každý z nás má potom dostatek svobodné vůle, aby svým rozhodnutím a chováním osud ovlivnil. 


Děkujeme za rozhovor. (nam)                                                                                                                             
zdroj: týdeník SPIRIT, číslo 1/2008

                                                                                                                                                                                             přejít do eshopu

Článek ve formátu pdf ke stažení

 

Publikováno 4. 1. 2008